Koupě nebo prodej nemovitosti není jen o tom najít kupujícího, podepsat smlouvu a předat klíče. Většinou je do toho zapojená banka, odhadce, advokát, katastr, prodávající, kupující a často i další návaznosti. Třeba prodej původního bytu nebo termín stěhování.
A právě v těchto návaznostech nejčastěji vznikají problémy.
Na první pohled může všechno vypadat jednoduše.
Fixní plat vám dává pocit jistoty. Provizní model vám dává kontrolu nad vlastním příjmem. Jaký je mezi tím skutečný rozdíl a proč čím dál víc bankéřů přechází na „flexi“ model?
Představte si, že sedíme u kafe. Vy máte v ruce tu korporátní propisku s logem a v hlavě vám běží čísla z ranní porady. Kolik kontokorentů, kolik kreditek, kolik pojištění… a hlavně, jestli tenhle kvartál „klapne“ bonus, abyste si mohli trochu vydechnout.
Možná vás už někdy napadlo, jestli to, co dnes děláte, dává dlouhodobě smysl.
Jako profík profíkovi -> pojďme si na rovinu říct, jaký je rozdíl mezi „jistotou“ na výplatní pásce a skutečnou svobodou v podnikání.
Češi a investiční byty? To je milostný příběh, který trvá desetiletí. Vlastnit „něco hmatatelného“ nám dává pocit bezpečí, který nám akcie nebo fondy často nedokážou nabídnout. Jenže investice není o pocitech, ale o číslech. Pokud uvažujete, že své úspory vložíte do cihly, měli byste vědět, že rozdíl mezi skvělou příležitostí a finanční katastrofou leží v detailech, které na první pohled neuvidíte.
Při rozhodování, zda koupit investiční byt a který je ten správný, je potřeba spočítat, jaký potencionální výnos nám bude byt generovat a zda není lepší zvolit jinou investiční alternativu. V některých případech může být zhodnocení dlouhodobých podílových fondů srovnatelné s výnosem investičního bytu, ale s podstatně nižší mírou starostí při správě těchto investic.